Jak rozeznat impregnovaný sádrokarton od běžného a co z toho plyne

Rozdíl mezi impregnovaným a běžným sádrokartonem poznáte nejspolehlivěji podle barvy a označení na rubové straně desky. Běžný typ má papír v odstínu šedé nebo krémové a na zadní straně je vytištěn kód, který začíná písmeny označujícími standardní provedení. Impregnovaný sádrokarton má papír výrazně zelený, případně zelenavě modrý, a v kódu se objevuje písmeno H nebo kombinace H2. Barva sama ale není stoprocentní důkaz, protože někteří výrobci používají jiné odstíny a zelený papír se časem může vyšisovat. Vždy si proto prohlédněte i tištěné označení.

Izolace se vkládá mezi profily. Minerální vlna se počítá na plochu stěny, nikoli na objem, protože se mačká. Parozábrana nebo fólie se přidává jen tam, kde oddělujete vlhké a suché prostředí. Tmel na spáry a výztužná páska se spotřebovávají podle počtu spár. Na každý metr spáry počítejte s jedním metrem pásky. Tmel se nanáší ve dvou až třech vrstvách, takže hmotnost na metr spáry je vyšší, než se na první pohled zdá.

Rozhodující je skladba podkladu, ne dlaždice samotné. Na nosnou konstrukci z pozinkovaných profilů přišroubujte desky a hlavy šroubů přetřete antikorozním nátěrem. Spáry mezi deskami vymalujte pružným tmelem a přelepte sklotextilní páskou. Na takto připravený povrch naneste hydroizolační stěrku ve dvou vrstvách, vždy kolmo na sebe, a nechte každou pořádně vytvrdnout. Do rohů a kolem odpadu vložte těsnicí pásy a rohy – to jsou místa, kde hydroizolace nejčastěji praská. Teprve na vytvrzenou stěrku lepte dlažbu. Pokud tuto vrstvu vynecháte, voda si cestu najde spárou a deska ji nasaje zespodu.

Konstrukce, izolace a spojovací materi�

Rastr na sádrokartonu v podkroví se od obývacího pokoje liší v jednom zásadním bodě: pod konstrukcí je šikmina, často zateplená minerální vlnou mezi krokvemi. Každý vrut, který projde deskou, musí mít za sebou buď dostatečně tuhý nosný prvek, nebo musí být veden mimo tepelnou izolaci. Nejprve si proto změřte, kde přesně vedou krokve, jaký je sklon střechy a v jaké výšce se láme šikmina do rovného stropu. Do těchto míst pak umístěte hlavní nosné profily. Bez tohoto zaměření skončíte s rastrem, který se prohýbá, nebo s vruty trčícími ven ze střechy.

Po skončení práce si sundejte respirátor až po opuštění prostoru. Oblékněte si jiné oblečení, abyste prach neroznášeli po bytě. Krátká sprcha pomůže odstranit částice z vlasů a kůže. Pokud vás po práci pálí oči nebo dráždí krk, neignorujte to. Vypláchněte oči čistou vodou a dopřejte si čerstvý vzduch. Při přetrvávajících potížích vyhledejte lékaře. Sádrokarton není jedovatý, ale dlouhodobé vdechování jemného prachu zatěžuje plíce stejně jako jiné stavební materiály.

Příprava podkladu a rozvržení os Na krokve přišroubujte pomocné latě nebo fošny, které vám vytvoří svislou rovinu. Pomocí laseru nebo vodováhy si vyznačte jednu referenční linii po celé délce podkroví. Od ní pak odměřujte osy nosných profilů. Rozteč volíte podle tloušťky desek — u běžných desek 12,5 mm je to 400 mm, u silnějších můžete jít na 600 mm. V podkroví ale raději zůstaňte u menší rozteče, protože šikmina je namáhaná jinak než rovný strop. Na vyznačené osy připevněte závěsy nebo přímé držáky. Pozor na jednu častou chybu: závěsy se nesmí dotýkat krokví ani parozábrany. Pokud se dotýkají, vzniká tepelný most a v zimě se na sádrokartonu objeví mokré fleky.

U šikmin se nevyhnete řezání profilů do úhlů. Stříhejte je kleštěmi na plech, ne flexou — jiskry poškodí izolaci i parozábranu. Hrany po řezu začistěte pilníkem, aby se desky neprodřely. V místech, kde se šikmina lomí do roviny, vytvořte samostatný rám z profilů, který kopíruje hranu. Tento spoj je nejkritičtější místo celého podhledu. Pokud ho neuděláte pevný, sádrokarton v tomto lomu praskne při prvním větším výkyvu teplot.

Na závěr zkontrolujte rovinu ještě před obkladem. Položte na profily dvoumetrovou lat a prohlédněte proti světlu. Mezera větší než dva milimetry znamená, že musíte rastr dorovnat. Teprve potom přišroubujte desky. Vruty dávejte do osy profilů, ne do volného pole, a hlavičky lehce zapusťte, ale papír nesmí prasknout. Když je rastr hotový a zkontrolovaný, můžete přejít ke spárování a broušení. Celá konstrukce musí být tuhá sama o sobě, protože sádrokarton v podkroví nedrží na střeše, ale na rámu, který jste právě postavili.

Práce se oceňuje buď za metr čtvereční, nebo za hodinu. U malých stěn do deseti metrů čtverečních je hodinová sazba výhodnější pro řemeslníka, u velkých ploch pro objednatele. Do rozpočtu patří i příprava, převoz materiálu, likvidace odpadu a vysušení tmelu. Tyto položky tvoří klidně čtvrtinu celkové ceny a lidé na ně zapomínají. Stejně tak na penetraci podkladu a na finální broušení, které je časově nejnáročnější.